Hlavní forma koroze stavebních kovů

1. Rovnoměrná koroze. Koroze kovového povrchu činí úsek rovnoměrně tenký. Proto se jako ukazatel korozního výkonu (rychlosti koroze) běžně používá roční průměrná hodnota ztráty tloušťky. Ocel je obecně rovnoměrně zkorodována v atmosféře.

2. Důlková koroze. Kov je bodově zkorodovaný a tvoří hluboké prohlubně. Vznik důlkové koroze souvisí s povahou kovu a prostředím, ve kterém se nachází. Důlková koroze je náchylná k výskytu v médiích obsahujících chloridové soli. Jako indikátor se často používá maximální hloubka důlkové koroze. Koroze potrubí často považuje za problém důlkové koroze.

3. Galvanická koroze. Koroze způsobená různými potenciály při styku různých kovů.

4. Štěrbinová koroze. Lokalizovaná koroze kovových povrchů v trhlinách nebo jiných skrytých oblastech se často vyskytuje v důsledku rozdílů ve složení a koncentraci média mezi různými částmi.

5. Napěťová koroze. Působením korozního středního a vysokého tahového namáhání kovový povrch koroduje a šíří se dovnitř do mikrotrhlin, což často vede k náhlému rozbití. K tomuto poškození může dojít u vysokopevnostních ocelových tyčí (ocelových drátů) v betonu.